#3 - A jak jsem podal výpověď

7. září 2017 v 17:40 | 25 dní do začátku zimního semestru |  Zprávy ze života
Minulý rok byl pro mě velmi úspěšný. Odmaturoval jsem se samými jedničkami, našel jsem si práci blízko domova na poloviční úvazek za slušný peníz a byl jsem přijat na vysokou školu. Ze začátku se mi všechno dařilo a měl jsem ze sebe radost. Jenže netrvalo dlouho a zjistil jsem, že mě daný obor nebaví. Český jazyk a literatura prostě nebyl můj šálek kávy, převážně díky té literatuře. Číst knihy mi nevadí, ale hledat v nich metafory, anafory, synekdochy apod. už byl prostě jinej level. Nebavilo mě to na gymplu, nebavilo mě to ani na vejšce a to jsem si ze začátku myslel, že mě to chytne. No, nechytlo. Před zkouškovým jsem se tedy rozhodl studia na fildě zanechat a věnovat se jen osobnímu životu a práci, že si aspoň vydělám. Přihlášku jsem si podal tentokráte na peďák, obor dějepis a francouzský jazyk, a musím říct, že se na to těším, i když vím, že to je jeden z nejtěžších oborů/programů, které se na fakultě vyučují. Se změnou školy však přišlo další důležité rozhodnutí. Konec v práci.

Hlavním důvodem mé výpovědi je časová vytíženost. V práci se jede na směnovém systému, který s mým rozvrhem na zimní semestr prostě netáhne za jeden provaz, ačkoliv mě osobně vyhovuje, neboť nebudu muset vstávat brzy ráno. Dalšími důvody je pak náplň práce samotná. Obsluhovat zákazníky už prostě nechci. Rok a čtvrt mi daly jiný pohled na lidi, bohužel spíš negativní. Lidí, kteří vás pozdraví a poprosí o dané jídlo, je málo. A těch, kteří se na vás i usmějí nebo vám také popřejí hezký zbytek dne, je ještě míň. Spousta z nich však na vás hned vrchlí objednávku a ještě si vás prohlíží, jako byste byla ta největší špína ve městě. A to nemluvím o těch kecech, které jsem musel věčně snášet. O těch se rozepíšu v jiném článku, stejně jako o velmi "inteligentních" lidech ve vedení firmy a jejich zbytečných vymýslech, podle kterých jsme se měli řídit. No jo, když někdo celý dny sedí jen na zadku, nedívím se, že vymýšlí kraviny. Buzerace zaměstnanců prostě u nich byla vždy na prvním místě a oni to moc dobře ví. Vždyť kvůli tomu odešlo a bude odcházet spoustu dalších zaměstnanců, kteří pro ně pracovali/pracují. A já se jim vůbec nedivím.

Ale o tom až jindy. To, že chci podat výpověď, jsem věděl už nějakou dobu. Nevěděl jsem ale kdy. Pak mě napadlo do konce roku, což by bylo nejideálnější. Jenže po zjištění mého rozvrhu jsem se rozhodl už teď, ke konci září. Aspoň budu mít čas se pořádně rozloučit s lidma, se kterýma tam pracuji a kteří jsou fajn, narozdíl od těch ve vedení. Dokonce jsem se ani nemohl dočkat, až tu výpověď konečně podám. Večer předtím jsem nemohl usnout a furt jsem nad tím přemýšlel. V hlavě se mi honilo několik scénářů, jak by to mohlo s manažerkou probíhat. Byl jsem připravený být v klidu i prostě přejít do "slovního útoku", kdyby se na mě křivě podívala. Naštěstí to vzala poměrně v pohodě. Moje důvody pochopila a s výpovědí souhlasila. Takže teď už zbývá jen vydržet do konce září a jsem volný :)

PS. Níže přikládám písničku, kterou jsem si pouštěl stále dokola ten den před podáním výpovědi, abyste sami věděli, jakou jsem měl radost, že odtamtud konečně odejdu. x

 

Další články